workshop Michaely Veteškové spojený s knihou reportážních pohádek Jak maminka vyprávěla o 20. století vydavatelství VERZONE a Radioservis a pod záštitou Českého rozhlasu

Ověřovat si informace a nevěřit všemu, co slyšíte od jiných – spoléhejte se na vlastní selský rozum! Dříve tak jasné pravidlo bere v posledních letech za své a co se asi děje v hlavě dítěte, když i mnohý dospělý propadne fámám a záměrně zkresleným faktům?

Vést školáky ke kritickému myšlení a seznamovat je se základními principy novinářské práce je důležitější víc nežli kdy dřív.

Besedy, kdy poučený dospělý předstoupí před děti a mluví, nefungují. Děti si rády hrají. Proto si s dětmi HRAJEME NA NOVINÁŘE. A co je autentičtějšího než to, že na malé novináře si s nimi hraje skutečný novinář a navíc ještě z média veřejné služby, který den co den stojí u vzniku zpráv a zpravodajských reportáží?

Odpovědí je Vám vznik projektu Dílna malého novináře, nad kterou převzal záštitu Český rozhlas.

Jak vznikla? Z potřeby školáků a jejich učitelů.

Na podzim roku 2019 představím rozšířené vydání své zatím poslední knihy reportážních pohádek, které se vztahují ke vzniku samostatného Československa a co se dělo dál. Záměrem je představit školákům přístupnou formou důležité mezníky 20. století. ( Loni v září vyšla kniha Jak maminka vyprávěla o 20. století se sedmi pohádkami, toto rozšířené vydání bude obsahovat o tři pohádky víc, budou se vztahovat k začátku druhé světové války i listopadu roku 1939).

Abych dětem knihu víc přiblížila, spustila jsem loni na podzim sérii workshopů. Beseda, která hravou formou představuje základní principy práce rozhlasového reportéra a zároveň historické události Československa, se chytla. S touto dílnou jsem do letošního ledna oslovila 900 školáků z celého regionu.

Jak workshop vedu?

Hodinové setkání s dětmi druhých až pátých tříd je intenzivní.  S dětmi si hraji na malé novináře na tiskové konferenci. Seznámím je s hosty konference a dřív než s nimi natočím rozhovor na opravdový rozhlasový mikrofon, tak se rozmluvíme a řekneme si pár pravidel o vedení rozhovoru i o základních postupech reportérů.  A že školáci nevědí, na co se ptát? Pomocníkem je jím knížka Jak maminka vyprávěla o 20. století, ve které vystupují právě hosté tiskové konference. Proto si děti nalistují některou z pohádek, a protože jsou patřičně rozmluvené, nahlas před publikem kousek pohádky přečtou, aby věděly, na co se třeba ptát…Zároveň jim uvízne v hlavě například datum 28. 10. 1918 nebo jméno prvního československého prezidenta ajn.

Workshop zpestřují i masky, za které se mohou „žáci“ schovat, aby je příliš nesvazovala stydlivost před ostatními spolužáky.

Děti pracuji ve skupinách, ve které se rozdělí na reportéra, editora, respondenta a tiskového mluvčího.